Proč se v adventu cítím nejhůř (a co to říká o nás)
Předvánoční čas pro mě bývá paradoxním obdobím. Na papíře má být časem zklidnění, ale často se v něm cítím nejvíc vyčerpaný. V práci bývá nejtěžší část roku. Děti jsou nemocné častěji než jindy. A ještě než se vzpamatuju z podzimu, už všude začíná Mikuláš, výzdoba a povinné dárečkování.
Do toho přichází stres z plánování setkání s lidmi, které chci vidět… i s těmi, které tolik ne. Málo světla, víc utrácení, marketingový tlak. Jako bychom směřovali do „vánoční pohody“ za doprovodu obrovského hluku.
Přetlak nabídky, slev, kampaní a snaha být viděn – to všechno vytváří zvláštní druh hluku. I když to přichází přes grafiky, jingles a titulky na videích, pořád je to hluk. A v tom hluku je těžké slyšet sám sebe. Natož něco hlubšího.
Přiznám se: necítím se v tom dobře. Předvánoční čas je pro mne skutečně něčím, co mi pomáhá se zklidněním. Chcete-li, ztišením. Jenže, ticho přece vypadá jinak, ne? Od ticha očekávám něco příjemného, posilujícího a smysluplného.
No, ale i ticho má svou druhou stranu. Umí být tíživé. Umí dát prostor věcem, které si vlastně nepřeji slyšet. A tak místo ticha zvolím další drobný hluk, který je „snazší“ unést.
A co je ta tíha, která se ozve, když nehraje hudba, nemluví na mě nikdo z televize, zrovna nic nejím, nepiju a vlastně nemám co dělat?
Nepíšu to proto, abych sobě nebo čtenáři vyčítal, že utíká před problémy a nechce je řešit. Ani nechci nikomu spílat, že prohlíží vánoční katalogy a běhá po supermarketech. Já to dělám taky.
Chci si ale nahlas říct, že ticho přináší tíhu, která se mi nelíbí. A nechce se mi s ní být. Možná právě proto ji chci poznat. Snad mě pak přestane otravovat.
K tomu je potřeba se ztišit. Jak na to? Jako první krok může být odložení věcí, které ruší. Snad jsou notifikace, které nepotřebuji průběžně sledovat. Možná je i setkání, na které nemusím jít. A vedle smíchu a pláče dětí jsou snad zvuky či melodie, se kterými si dám pauzu. S odchodem takových křiklounů pro sebe uvolňuji prostor, o kterém možná ani nevím. Přesto, je tu. Je tu stále...
Jestli zkusíte snížit hlasitost Vašich křiklounů, dejte mi vědět, jak to na Vás působí. :-) Třeba na marek@hledamboha.cz. Nebo některému z našich průvodců.
