Co když nevím, kdo vlastně jsem?
Znáte ten pocit, kdy se na chvíli zastavíte a najednou nevíte, kdo vlastně jste? Možná vám to připomněla fotka z dětství, která vypadá jako z jiného života. Nebo ticho večera, kdy už nic nepřehluší otázky ve vaší hlavě.
Dnes se od mladých lidí čeká hodně. Mějte plán. Buďte výkonní. Ukažte se. Vylepšujte se. Buďte autentičtí — ale zároveň zapadněte. Sociální sítě dokážou vytvořit iluzi, že každý už má svou identitu dávno vyřešenou. Jen vy tápete.
A tak se učíme vytvářet tváře. Pro školu, pro práci, pro přátele, pro sociální sítě. Ale co když to všechno jen zakrývá naši největší nejistotu — že vlastně nevíme, kým jsme?
Možná to zní zvláštně, ale právě Bůh — ten, kterého někťí hledáme a jiní se mu vyhýbáme — o nás ví nejvíc. Ne jako soudce, ale jako někdo, kdo nás zná až do hloubky a přesto nás miluje.
V Bibli se píše:
„Ještě než jsem tě vytvořil v lůňě matky, znal jsem tě.“
Jeremjáš 1,5To není fráze. To je vyznání. Jste známi. Jste chtění. Nejste jen součtem svých výkonů, lajků nebo toho, co si o vás kdo myslí.
Hledání vlastní identity není slabost. Je to cesta, která může vést k hlubšímu poznání — nejen sebe, ale i Toho, kdo nás stvořil. A možná právě v tom hledání, v té nejistotě, se otevírá prostor pro něco skutečně pravdivého.
Co dál?
Hledání sebe sama je těžká, ale důležitá cesta. Nejste na ní sami. Pokud byste chtěli prozkoumat duchovní rozměr života nebo si o tom s někým popovídat, nabízíme osobního online průvodce.
