Můj příběh: Petr

 
 

“Dva roky zpátky po úspěšné maturitě a po tom, co se dostatečně zapila, jsem stál jako by na rozcestí a říkal si, co bude dál ? Když člověk vyjede z nějaké rutiny jako je škola nebo stará práce, donutí ho život přemýšlet. A to nám nebývá příjemné, protože to často může s naším životem pořádně zatřást. S tím mým to zatřáslo hodně...

Dobrá práce, úspěch, peníze, postavení, něco co naláká holky...To bylo první, co se mi honilo hlavou, když jsem po škole přemýšlel nad tím, čeho chci dosáhnout v životě. Brzy jsem zjistil, že do práce ještě nechci, a proto jsem rychle začal studovat vejšku, po který bych snad mohl mít pěknou kariéru.

Jenže vejška byla pořádný propadák a vlastně jsem tam jezdil jenom popíjet se studentama z Erasmu. V tomhle období jsem začal pořádně pít, hulit trávu, protože jsem byl úplně ztracený v životě. Všechno, pro co jsem žil, ať už koníčky (posilka), škola, práce, přátele, holky, pití, tráva, sex... nic mě prostě nedokázalo uspokojit anebo mě to zklamalo. Pořád jsem měl v srdci prázdný místo a vůbec jsem nevěděl, kam dál v životě a v tomhle obrovským světě.

Bylo mi všechno jedno, řídil jsem opilej v autě a vezl v něm dokonce další lidi. Bylo mi jedno, jestli umřu, bylo mi jedno úplně všechno… A tohle období bylo grandiózně zakončený pařbama na konci roku a hlavně tou novoroční, kde jsem vůbec nevěděl, co dělám, co piju, co hulim a se kterou ženskou jsem se vyspal. Mým sexuálním partnerkám jsem nevěřil, tak jsem si pro jistotu udělal testy na pohlavní nemoci. Byl jsem totální troska a nula. V tomhle období jsem měl pocit, že mě zklamal celý svět a úplně vážně jsem přemýšlel, jestli má vůbec smysl žít dál…

To ve mně odstartovalo takové nové životní období...

Jsou lidi, kteří tvrdí, že tu nejsme náhodou a život má smysl. Ale já neměl nic, co by mě motivovalo a pro co bych žil dál, nic co by dávalo smysl. A tak jsem začal hledat smysl duchovní. Jenže různé načančané filozofie typu každý je bůh, každý si vytváří vlastní smysl života, vám na psychickém dně nepomůžou...

Odmala jsem tušil, že je něco nad námi něco nadpřirozeného. Pamatuju si, že když mě na táboře šikanovali, tak jsem se modlíval a doufal, že mě někdo slyší. A tak jsem to zase zkusil, modlil jsem se znovu a znovu a doufal, že mě někdo uslyší...

Zrovna jsem byl bez práce, a tak jsem měl dost času. A k modlitbám jsem taky začal hledat informace. Nejdřív jsem zkoumal, jestli nemá pravdu ateismus (vesmír je tu náhodou, člověk je náhoda). Oprášil jsem si biologii, fyziku a chemii a začal sledovat National Geografic a BBC dokumenty. Po zhodnocení toho, co nám dává věda a filozofie, jsem měl jasno: “Všechno napovídá tomu, že tu je nějaký bůh nebo bohové nebo něco takovýho…”

Potom jsem asi další 2 měsíce zkoumal různá náboženství a náboženské směry. Obětoval jsem tomu všechen svůj volný čas. Hinduismus, buddhismus, bahai, zoroastrismus, islám, taoismus, jin a jang… Prošel jsem snad všechno. Jenže i přes to, že jsem se vyznal v Buddhově diamantový stezce, meditoval nebo se pravidelně modlil, tak jsem měl pocit, že jsem na tom pořád stejně jako na začátku. A svůj žal jsem patřičně zaháněl chlastem a hulením trávy.

Když jsem ani po tom všem nenašel nic, co by mi dalo smysl, byl jsem opět na dně. Buddhu a ostatní návody k životu jsem zahodil.

Uvědomil jsem si, že člověk se snaží pořád nalézt něco, co zaplní mezeru v srdci, ale to se nemůže povést, pokud si jen tak vybírá, čemu chce věřit a pak sám sebe přesvědčuje, že je to pravda. Rozhodl jsem se překonat svoje ego a zkusit i něco, čemu jsem nikdy věřit nechtěl a nikdy bych si to sám nevybral...

S Biblí jsem se potkal v životě několikrát. Poprvé to bylo, když jsem si z ní balil špeky trávy... Příběh o týpkovi, který ze sebe dělal boha a nakonec ho ukřižovali a jeho blbý následovníci to rozšířili, jsem považoval za totální blbost a nechápal jsem, jak tomu nějaký vůl může věřit.

Tentokrát asi na podesáté (možná i více) jsem dal tomuhle borcovi na kříži šanci. Jestli to je pravda a opravdu ho Bůh vzkřísil, tak ať se mi dá poznat a napraví i to moje zlomený srdce...A ejhle… najednou se mi život obrátil naruby…

Na stránce www.hledamboha.cz jsem si srozumitelně přečetl křesťanskou verzi toho PROČ TADY JSEM ? A ten křesťanský příběh o Bohu, který vše plánoval s láskou a miluje i nás a dokonce sám jako Ježíš umírá tou nejhorší smrtí za NAŠE zlo, to bylo něco, co jsem nikdy neslyšel. Něco co mi okamžitě dalo smysl a naději.

Ani jsem neměl přečtený Nový zákon, ale po hodině čtení o Ježíši jsem padl na kolena a v slzách prosil Boha, jestli je, tak ať přijde. A v ten zlomový okamžik jsem pocítil, že je tu někdo se mnou. Po několika minutách modlení jsem pocítil takovou záplavu lásky, že jsem si ji pamatoval ještě měsíc potom. V tu chvíli jsem věděl, že chci, aby se můj život točil kolem Ježíše.

Objednal jsem si zdarma na www.hledamboha.cz Nový zákon, četl jsem ho a modlil pořád dokola. Našel jsem si církev a v nich jsem nalezl druhou rodinu. Mladí v mém věku, dospělí věřící i starší láskyplní „dědečkové a babičky“, všichni mě přijali. Je to už 1,5 roku a od té doby se nic nezměnilo.

Věřím, že každý člověk může kdekoliv na světě v církvi najít takovou novou rodinu a získat přátele, kteří ho budou mít rádi takového, jaký je. A taky v ní leccos zažije. Během roku a půl jsem viděl tolik Božích zásahů a zázraků, že mi to hlava nebrala. Lidi uzdravené z různých nemocí, vyplněné modlitby a spoustu dalšího. Kdyby ti lidé nestáli přede mnou živí a zdraví, asi bych tomu ani nevěřil… To všechno mě nepřestává přesvědčovat o tom, že Bůh je přesně takový, jak mluvil Ježíš. Milující otec.

Momentálně studuji v Plzni mimo jiné také náboženství, křesťanství a Bibli. I přes všechno kritické zkoumání všech námitek proti Ježíši a desítky hodin čtení odborné literatury je má víra ještě silnější. Po celém světě je více než 1 miliarda (1 000 0000 000) křesťanů a většina zažila ve svém životě to samé, co já. Prostí lidé, prvotřídní vědci, známí sportovci atd., ti všichni dali svůj život Bohu a jeho synu Ježíši. A ani já si svůj příběh nenechávám pro sebe a chci se o něj podělit. Vím, že Bůh je s každým, kdo ho hledá, zkuste mu dát šanci!”

Petr